30. května 2017

Jan Řezníček – „Roy“ hájil úspěšně čest města na Spartan race

Ve dnech 29. – 30. dubna 2017 se v lyžařském areálu Kouty nad Desnou pořádaly další závody Spartan race. Vzhledem k tomu, že před týdnem zde spadlo velké množství sněhu, tak to připomínalo spíše závody zimní.

Závod Spartan race má tři různé stupně obtížnosti. V sobotu se běžel Spartan Super, což je střední obtížnost a navíc tento závod se počítal do CEU CHAMPIONSHIP SERIES. Což znamenalo, že se do startovního pole postavili špičky v tomto sportu nejen z České republiky, ale také ze Slovenska, Maďarska, Polska a dalších států.

V sobotu jsem startoval v 10:30 hodin v první Open vlně. Po důkladné rozcvičce, kdy nás pustili do startovacího koridoru, jsem zaujal místo v první řadě. Po odpálení dýmovnice a odpočtu startu to přišlo:“ start a jdeme na to“. Počasí bylo proměnlivé, nicméně celkem dobré. Občas svítilo slunce, občas pršelo, ale hlavně nemrzlo a moc nefoukal vítr. Dole na startu bylo celkem teplo a nebyl zde sníh, nicméně asi ve třetině sjezdovky začal sníh a po vršcích jsme si jej užili až po kolena.

 Start se mi povedl a tak jsem hned své vlně utekl. První překážky a první bahno.  Začali jsme stoupat přímo po sjezdovce, kdy nám docházel dech a výrazně se ochlazovalo. Co vám budu povídat, po horách je to vždycky děsná dřina. Na prvním vrcholu pro nás měli organizátoři překvapení v podobě první netradiční překážky. Závodník si spoutal nohy v kotnících a pak musel skákat snožmo  asi 400m a překonat u toho 2 dřevěné bariéry. Tady se snad všichni smáli, protože o karamboli nebyla nouze. Toto byla asi jediná odlehčená disciplína.

Po té už pokračovaly běžné překážky. Za zmínku stojí i tahání písku, kdy jsme nosily pytle  se zátěží  nahoru a dolů po sjezdovce, kde byla trasa dlouhá asi 1km. To každému připadalo nekonečné. Ovšem pověstnou třešničku na dortu si organizátoři nechali na závěr. Venkovní teplota ukazovala 5 stupňů a my jsme závěrečných 600 metrů běžely řekou. Poslední úsek v řece bylo plazení pod ostnatým drátem. Tady se musel každý opravdu celý ponořit do vody. Sice to bylo asi jen 10 metrů, ale za tu chvíli byl závodník tak promrzlí, že toho měl plné zuby. Po tomto koupání bylo jasné, že nikdo neměl vůbec sílu, a tak všichni padali na závěrečných překážkách s kruhy a řetězy. Člověk si zaangličákoval a alespoň se trošku zahřál. Na konec už stačilo jen přelézt bariéru, přeskočit oheň a byli jsme ve vytouženém cíli. Zde jsme dostávali čaj a termofólie. Bylo to fakt Super a nemělo to chybu.

Trať vedla náročným terénem po sjezdovkách, kdy jsme několikrát běželi  nahoru a dolů. Závod byl dlouhý  celkem 18km s 26 překážkami. K tomu musím dodat, že organizátoři použili zcela nové překážky, z nichž některé jsem dosud nikdy neviděl. Během tohoto  závodu jsem proto dělal 120 angličáků. 30 angličáků je za každou nezvládnutou překážku.

V sobotu běželo 3500 závodníků. Já závodil v open vlnách, kde jsem skončil na 12 místě. V celkovém pořadí jsem pak obsadil 71 místo.

V neděli se běžel Spartan sprint. Což vůbec neznamená, že by se zde sprintovalo, jen trasa byla kratší. Běželo se 8km a rozhodně nám organizátoři nedali nic zadarmo. Tady jsem poprvé běžel v první elitní vlně s těmi nejlepšími závodníky ze střední Evropy.

Přiznám se, že po sobotě mně opravdu pěkně bolely nohy, ale pevně jsem doufal, že to dám. Už jenom vědomí, že trať je kratší než včera, bylo příjemné. V tomto závodu jsme měli asi 20 překážek. Nicméně nejhorší pro mně byly ostré seběhy, kdy nohy opravdu trpěli. Tady jsem dost ztrácel, nechtěl  jsem riskovat zbytečné zranění.

Pro diváky nejatraktivnější část závodu byla samořezně opět trasa vodou a plížení pod ostnáčem v řece. Pro závodníky to bylo opravdu nevšední osvěžení.

V neděli startovalo přes 2000 závodníků. Já jsem poprvé závodil  v kategorii Elite Master, což jsou závodníci s věkem 40 a víš. Celkově jsem nakonec obsadil 40 místo a v kategorii Master neuvěřitelné 1 místo.

Během soboty a neděle proběhlo také několik dětských závodů. Tratě měli upravené podle věkové kategorie. Nicméně musím říci, že nám opravdu narůstají nové generace závodníků. Vždyť těm nejmladším byly sotva 4 roky a všechny děti si to opravdu náležitě užívaly.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem svým přátelům a fanouškům za podporu. Také paní Diblíkové za možnost přípravy ve fitku a městu Červený Kostelec za finanční podporu. Největší poděkování patří mé přítelkyni Gabče, která se mnou jezdí na všechny závody a stará se o zázemí a servis, bez čehož by to nešlo.

Jan Řezníček - Roy

 

Máte nějaké dotazy? Kontaktujte nás