Galerie Kunstfabrik

Nápad na založení galerie se v našich hlavách zrodil poměrně nedávno. Původně jsme s tím, že se staneme galeristy, v našich životech vůbec nepočítali. Naopak, já (Jan) jsem kalkuloval spíše s tím, že bych si do prostor obchodu naší bývalé rodinné fabriky přesunul ateliér, který jsem musel zrušit v Praze.

Galerijní historii spustila událost poměrně zásadní – otec před dvěma lety odkoupil od zbytku rodiny podíly na rodinné fabrice. Vše ale začalo mnohem dříve. V roce 1912 si náš prapradědeček Střihafka nechal postavit rodinný obchodní dům, kde začal prodávat textilní přízi a bydlet. O pár let později přistavěl k domu i textilní dílničku, která se zaměřovala především na výrobu ložního prádla. Po druhé světové válce však přišlo znárodnění. V padesátých letech objekt měnil majitele, až se zde usídlil Okresní stavební podnik, který do budovy přestěhoval špinavou a hlučnou klempírnu. Výrobní prostory, které byly kdysi určeny pro čistý a jemný textil, se změnily na místo, kde se svářely a řezaly plechové konstrukce. Paradoxně se ale o svou vlastní střechu nepostarali a budova začala chátrat. Po revoluci, v roce 1989, byla budova naší rozvětvené rodiny konečně vrácena. Dům byl však v tak špatném stavu, že k němu nikdo neměl příliš vřelý vztah. Otec si nakonec objekt pronajal a přesunul sem část výroby své vlastní fabriky na ocelové konstrukce, kterou založil hned po revoluci. Ta zde funguje i dnes a dnes je tu také svářečská škola.

Ale zpátky k nápadu na galerii. Ten se začal formovat postupně v prostor, který by nebyl pouze místem pro vystavování umění, ale i pro setkávání, vzdělávání a podporu kulturního života v regionu. Pro nás je důležité, aby galerie fungovala s láskou a péčí, což se stalo základem našeho přístupu. Nejde nám jen o prostor pro umělecké výstavy, ale o místo, kde chceme sdílet radost z umění a podporovat jak mladé, tak etablované umělce. Co nás také motivovalo, bylo to, že Červený Kostelec dosud neměl žádnou veřejnou galerii. Samozřejmě, budování galerie na malém městě není jednoduché. Všechno, co děláme, financujeme a rekonstruujeme z vlastní kapsy. Je to pro nás nejen výzva, ale i náročná finanční rozvaha. Nejedná se tedy o velkolepý projekt, a tak galerie zatím funguje v prozatímním režimu, vystavujeme ještě v nedokončených prostorech. Ale věříme, že všechno jednou bude. 

A proč název galerie Kunstfabrik? Asi už je to z předchozího textu jasné – vždy jsme naši dílnu nazývali „fabrikou“, a teď jsme k tomu přidali i „kunst“ – tedy umění. Kunstfabrik – nezávislá galerie a fabrika umění. Prostor pro kvalitní popracování!

Michaela a Jan Dynterovi
galeristé

.............

www.kunstfabrik.cz