V České republice nenajdete mnoho tradičnějších folklorních akcí. Strážnice, Slovácký rok v Kyjově, který se však koná jednou za čtyři roky, česko-polský festival Gorolski Święto v Jablunkově, Chodské slavnosti Domažlice… a pak už Mezinárodní folklorní festival Červený Kostelec, kam se slavnosti, dříve nazývané U nás na Náchodsku, přestěhovaly v r. 1993 z Rýzmburku. Sedmdesát let, to je drahná doba, a tak se sluší a patří jí zajistit řádný program.

Soubory ze všech koutů země

Červenokostelecký folklorní festival získal své renomé nejen díky nepřerušené kontinuitě trvající téměř tři čtvrtě století, ale od devadesátých let také opravdu pestře složenou nabídkou přizvaných souborů. Letošek to samozřejmě podtrhne.

Pozvání na velkou slávu již přijali hudebníci a tanečníci z Kolumbie, Mexika, Thajska, Taiwanu, Indie, Arménie, chůdaři z Francie, italští praporečníci, a to si ještě řadu souborů nechávají pořadatelé prozatím pro sebe. Chybět nebudou také tuzemské soubory a každoročně oblíbení Slováci.

Historii shrne kniha a dokument

Do oslav se bude stále prolínat dlouhá historie této akce. Jak, to se nechte překvapit. Zatím prozradíme jen to, že je připravována na fotografie i na fakta bohatá publikace rekapitulující sedmdesát let akce.

Vzpomínková kniha podrobně rozebere vývoj slavností po desetiletích, k tomu se ve spoustě doprovodných textů zaměří na veškeré aspekty a fenomény akce, jako je např. tzv. rýzmburský zázrak, ideogické využívání slavnosti, způsoby dopravy na Rýzmburk atp. Přečtete si také prostřednictvím medailonků o nejdůležitějších osobnostech historie festivalu, kterými byli mj. František Bonuš, Jiří Novák, Eva a Radomil Rejškovi, Petr Mědílek a další.

To vše bude proloženo dobovými fotografiemi z domácích i oficiálních archivů, snímky z fotografických soutěží i krásnými záběry současných profesionálních autorů, vyjádřeními a přáními nejvýznamnějších oficiálních hostů, statistickými tabulkami atd. Doufáme, že se vám bude kniha líbit a bude důstojným dárkem k sedmdesátému výročí akce.

Ke knize je navíc připravován filmový dokument, který bude promítán v kině Luník. O termínu a času premiéry budete včas informováni.

Sedmdesát ročníků s rodinnou atmosférou

Mezinárodní folklorní festival začal v první polovině padesátých let jako oslava dožínek. Nutno dodat, že nijak oficiální – to se jednoho veselého večera skupina lidí kolem Vlastibora Štyranda dohodla, že si prostě zpříjemní náročnou práci o senách v okolí Žernova. První, resp. nultý ročník, jak si přečtete v knize, se konal bez většího zájmu veřejnosti, ale splnil prvotní záměr tehdejší party, která si začala říkat Hadař: setkat se i jinak než pracovně a pěkně se pobavit. Myšlenku podpořila další, tu další a o rok později, v r. 1955, kdy si Žernov a spolu s ním i celá republika připomínaly sto let od prvního vydání Babičky Boženy Němcové, už nadšenecká akce měla poměrně pevný program. Účast diváků vzrostla několikanásobně a pak se děly věci…

Do Žernova začaly proudit davy lidí a za dva roky se už přišlo na festival „U nás na Náchodsku“, jak byla akce pojmenována v r. 1958, podívat na sedm tisíc lidí! Takovou návštěvu však už nemohl zvládnout ani prostor vyschlého rybníku na Rýzmburku, ani pořadatelé a tato obří akce skončila fiaskem. Od té doby byla pravidelně návštěva zhruba poloviční.

Ze slavnosti původně čistě místního formátu se během řádky let stal regionální festival a od poloviny šedesátek byli již zváni na akci také tanečníci a tanečnice ze zahraniční. Nutno dodat, že až do přelomu osmdesátých a devadesátých let se jednalo o jednotky souborů, o to víc ale byl jejich výkon očekáván veřejností a vystupující se stali jistým druhem atrakce (obzvlášť oblíbení byli často se vracející Finové).

Po neuskutečněném, avšak do pořadí festivalů započítaném ročníku 1968 se program festivalu i přes četné pokusy o ozvláštnění nejrůznějšími druhy doprovodných pořadů ustálil, k čemuž přispěla i normalizační doba. Velké změny v pořadatelství tak nastaly až po sametové revoluci.

Festival se kvůli nepříznivým majetkovým poměrům po restituci přesunul do Smetanových sadů v Červeném Kostelci a začal se nadechovat. Od konce devadesátých let tak můžeme mluvit o zlatých časech naší folklorní slavnosti. Dvoudenní formát rýzmburské akce (sobota Divadlo J. K. Tyla, neděle Rýzmburk) se ročník od ročníku rozšiřoval, až z něj vznikla komplexní pětidenní folklorní akce nabitá účastí obrovského množství tuzemských i zahraničních souborů.

V této době se už svým pojetím „nevešel“ do názvu U nás na Náchodsku a stal se z něj vpravdě mezinárodní folklorní festival. Navíc získal patronaci Mezinárodní organizace lidového umění (I. O. V.) patřící pod statutem B do UNESCA a do Červeného Kostelce se začaly ve velkém sjíždět nejen diváci z celé republiky a soubory z celého světa, ale také nejvýznamnější osobnosti naší politické, kulturní i folklorní scény.

Z festivalu se tak stal co do návštěvnosti, úrovně souborů i pořadatelství s přehledem jeden z největších folklorních festivalů v České republice. Přes to všechno si troufneme říct, že si udržel ráz původní myšlenky. I když jde o masovou akci, vzhledem k umístění, častému prolnutí účinkujících a diváků jak v areálu, tak mimo něj a pravidelnému setkávání známých zblízka i zdaleka si festival dokázal udržet přátelskou, až rodinnou atmosféru. Jak pravil vedoucí rokycanského souboru v r. 1988, tehdy ještě na Rýzmburku: „Ač jsme sem přijeli poprvé, tak nás moc překvapilo, že přesto, kolik je tady účinkujících a diváků, panuje tu všude taková domácká pohoda.“

Inu, přijďte se přesvědčit sami.

Tomáš Kábrt