Mirko a Pepo, všichni členové orchestru si Vás váží jako hráčů spolehlivých a hlavně hráčů, kteří orchestrem žijí, proto bychom rádi nahlédli do Vašich vzpomínek:

1) Jak a kdy jste se dostali do městského orchestru?    

Pepa: “Do orchestru mě přivedl můj učitel na trubku p. Runkas, když mi bylo asi 14 let.  Byl to vlastně automatický přechod z mládežnického „hudebkového“ orchestru.  Ze začátku se mně moc nechtělo, nedovedl jsem si to představit a navíc se hrál oproti dnešku dost těžký repertoár. Ale byl to přirozený postup, tak jsem šel a nakonec nelitoval.“

Mirka: „Můj vstup do orchestru byl poněkud odlišný od ostatních. Celé dětství jsem milovala zvuk klarinetu, ale shodou různých okolností jsem se dostala do kostelecké ZUŠ až v 19 letech v roce 1993 k panu učiteli Vogelovi s cílem dostat se co nejrychleji do orchestru. Cvičila jsem denně mnoho hodin a po osmi měsících jsem dostala příležitost mezi ostřílené hráče zasednout. Vzpomínám si, že jsem byla nadšená, ale i hodně nervózní. Začátky byly skutečně těžké. Hrály se velmi obtížné skladby a já jsem byla bez zkušeností. Chvílemi jsem si říkala, že se to nikdy nemůžu naučit tak jako ostatní. Ovšem po pár letech se to podařilo a postupně jsem postoupila až na první hlas, kde už po spoustu let sedím vedle parťačky Radky Frýbové. Za rok už tu budu přesně 30 let. 

2) Na co nejvíce vzpomínáte z fungování v orchestru? 

Pepa: Vzpomínám na to, že jsem tehdy přišel mezi 5 křídlovek a za zády bylo dalších 7 trumpet. Vzpomínám, s jakým respektem jsem začínal hrát, jaká to byla zatím nepoznaná síla! Vzpomínám, jak jsme vzhlíželi ke starším, zkušenějším, od kterých jsme se učili, ale kteří nám zároveň nic neodpustili. Vzpomínám na spoustu zážitků ze zájezdů do Chorvatska, Anglie, ale třeba i jen do Rtyně. Vážím si toho, že můžu být součástí této party kamarádů, kteří se umí nejen bavit, ale kteří umí udělat i kus práce – ať v orchestru, nebo je-li potřeba, tak i u někoho doma.

Mirka: Já vzpomínám především na nezapomenutelné zájezdy do různých evropských zemí. V poslední době to byly hlavně výjezdy do okolních měst a na různá výročí nebo česko-polské projekty. Byli jsme dvakrát u moře ve Slawnu. Mám ale ráda především velké vánoční koncerty, které vždy báječně vymyslí naše kapelnice Hanka. Jsem moc ráda mezi těmito lidmi, jsme skutečně parta prima přátel, kteří drží pospolu jak při muzice, tak i v soukromí.

3) Čeká nás koncert ke 160. výročí, a to již dne 12. 8. 2023. Jaké máte pocity a na co se případně těšíte? 

Pepa: „Myslím, že 160 let nepřetržité činnosti oslaví asi jen málo dobrovolných spolků, Rtyně nám je v patách. Před 13 lety jsme na tom ale byli podobně, neměli jsme dirigenta, málo hráčů, asi jako teď. Přišla Hanka, přivedla partu mladých, někteří jsou s námi dodnes. Ti, co se odstěhovali, se rádi zastaví, zajímají se, někteří si přijdou v srpnu na koncert i zahrát.

Tak jsme se tedy dožili dalšího výročí. Dnes je ta parta ale o 10 let starší, o několik kamarádů menší. Na druhou stranu máme i několik nadšených mladých (viz článek v předchozím čísle – Pavel Tomek a Barbora Nývltová),ale přesto potřebujeme doplnit další hráče prakticky do všech sekcí - trumpety, pozouny, klarinety, bicí.

Naše 160.výročí oslavíme s přáteli z Úpice, jako host přijede Hudba Hradní stráže a Policie ČR. Tímto všechny zvu na nevšední zážitek“.

Mirka: „Pocity mám smíšené, od radosti k obavám, že to nestihneme kvalitně secvičit, až k potěšení se nad dalším zážitkem. Ráda si zahraji s úpickými muzikanty, kteří nám budou pomáhat dotvořit silnější zvuk, protože nám se již přestává dostávat hudebníků na různé žesťové nástroje. Ale přesto - na každý koncert se vždy těším. 

4) Pepo, jaké to je, když v orchestru musíš poslouchat svou ženu, která Ti udává rytmus a takt? 

Pepa: „Poslouchat musejí všichni, protože správný rytmus a dynamika dělá správnou hudbu. Pro mě je důležitá taktovka a že ji má zrovna Hanka, to někdy tak nevnímám. Ale jako “sólista” si občas můžu něco dovolit.  Na rovinu, není to vždycky jednoduché, ale platí to oboustranně - taky to s námi nemá Hanča jednoduché. Musím ale uznat, že to dělá dobře. Nebýt její práce, těžko bychom tehdy vůbec oslavili 150. výročí, neměli bychom za sebou naše vyprodané koncerty, které vždy mají ducha a nebyli bychom tu ani dnes.“

Mirko, víme, že jsi kronikářka orchestru. Jak dlouho tuto činnost v orchestru děláš a jaký je nejstarší záznam v kronice? A je možné, aby i zájemci z veřejnosti do této kroniky nahlédli?
Kroniku jsem převzala po svém předchůdci panu Šimkovi v roce 2006. Zásadně ji píši rukou, i když si pochopitelně pomáhám moderními technologiemi. Jako učitelka češtiny k tomu mám blízko a skutečně mě to baví. 

Moji předchůdci činnost orchestru zaznamenali do několika knih, ta aktuálně poslední začíná rokem 1994.

Veřejnost do ní běžně přístup nemá, protože ji mám většinu času doma. Pokud by měl ovšem kdokoliv zájem, stačí mě kontaktovat a jistě se domluvíme.

Mirko a Pepo, moc Vám děkuji za rozhovor. 

Milí spoluobčané, budeme rádi, když nám dáte vědět, jak se Vám naše muzika líbí a co byste rádi slyšeli. Rádi všem vyjdeme vstříc, protože máme velmi široký repertoár. A když někteří oprášíte svůj hudební nástroj a budete chtít s námi prožívat všední i nevšední zážitky, rádi Vás v našem orchestru přivítáme.

V příštím čísle Vám přineseme zážitky z prázdnin, protože Městský dechový orchestr Červený Kostelec v červenci 2023 jede na hudební cestu soukromým vláčkem a všude bude rozdávat radost a také šéfdirigentka Hanka Řezníčková Kukulová, zhodnotí i proběhlý koncert ke 160. výročí vzniku orchestru.

......................................................

TĚŠÍME SE NA VÁS 12. 8. 2023 V PŘÍRODNÍM AREÁLU U DIVADLA!!! Orchestr pořádá velký slavnostní koncert u příležitosti 160. výročí svého vzniku, kde vystoupí ve spojení s MĚSTSKOU HUDBOU ÚPICE a svými sólisty, ale i významný host, kterým bude HUDBA HRADNÍ STRÁŽE A POLICIE ČR. O večerní blok se postará známá kapela HEEBIE JEEBIES A DJ SANDOKAN. Milým hostem budou MAŽORETKY MERIAN A OHNIVÁCI, a pořadem nás provede moderátorská legenda ROMANA JOUDALOVÁ PACÁKOVÁ.

Text: Ing. Josef Vavřík