Pomník padlých – legionář

V monumentálním pískovcovém pomníku s plastikou legionáře od kosteleckého sochaře Břetislava Kafky, slavnostně odhaleném 22. září 1929 ve Smetanových sadech, je vytesáno 92 jmen padlých a 17 jmen nezvěstných z první světové války. Za druhé světové války byl pomník demontován a uschován v zahradě vily Břetislava Kafky. Po válce byl znovu na původním místě postaven a odhalen 9. května 1946. K jménům padlých a nezvěstných z první světové války přibylo 29 jmen popravených a umučených nacisty a padlých v boji proti fašizmu v letech 1939–45.

Stavba pomníku a slavnostní odhalení

(Z pamětní knihy města Červeného Kostelce č. III) „Začátkem r. 1927 utvořilo se v Červeném Kostelci sdružení pro postavení pomníku padlým vojínům. Sdružení bylo sestaveno ze zástupců městské rady, různých význačných korporací a politických organizací. Sdružení pořádalo sbírky k tomuto účelu, které začátkem října vynesly celkovou částku 40 000 Kč. Z různých došlých návrhů, z nichž některé byly skutečně umělecké, vybrán návrh místního řezbáře Břetislava Kafky. Je to ruský legionář s puškou a bodlem ve výkroku, připravený k boji, který stojí na komolém jehlanci. Uprostřed jehlance jest reliéf presidenta Masaryka a u paty truchlící žena skoro nahá. Usnesením schůze ze dne 2. listopadu 1928 byl tento projekt změněn v tom smyslu, že se obelisk změní na hranol, poněkud sníží, legionář ruský změněn na italského s klidným postojem v pozoru, kterážto postava bude míti lepší vhled z různých stran. I žena v bolu bude ‚ustrojena‘, poněvadž pomník bude umístěn mezi oběma školami. V téže schůzi sestaveno provolání k dalším sbírkám s podotknutím, že odhalení pomníku se stane v roce 1929. Celá práce zadána Břetislavu Kafkovi za částku Kč 86 000 i s betonovým podstavcem. Na volné strany pilíře budou po postavení dodatečně vyryta jména padlých a nezvěstných vojínů.

Slavnost odhalení pomníku padlých 22. 9. 1929

Dokončeno krásné dílo, které má překonati mnoho lidských pokolení, snad věky, dílo, k jehož uskutečnění s vřelou láskou a neskonalou pietou hmotně přispěli všichni ti, jimž je symbolem přiblížení duší svých drahých, pochovaných v nekonečných dálavách široširých plání Ruska a Sibiře, nebetyčných hor Itálie, svaté a slunné Francie, i těch, jejichž drazí zapadli v šerém neznámu a po jejichž posledním kroku přes práh domova zavřela se těžká závora přítomnosti, aby v budoucnu nikdy, nikdy se neotevřela.

Rádi a štědře přispěli však i ti, jimž sympatie k zemřelým, čisté vlastenectví a ryzí lidské bratrství hlásalo svatou ideu vděku velkým mrtvým našim hrdinům a mučedníkům.

Náš pomník padlých nebyl tvořen z drahého mramoru ani hýřivého zlata, je celý jen z prostého pískovce české naší půdy, prosté šedé barvy jako prosté a samozřejmé jsou občanské ctnosti a služba vlasti, k níž jsme všichni jako příslušníci svého státu zavázáni, prosté také proto, že není rozdílu ve službě vlasti u chudého a bohatého. Proto také jména těch, kteří v našem městě se o vlast zasloužili, vyryta jsou v abecedním pořadu jako vzorných občanů, kteří za vlast padli, jak zákony kázaly jim.

Základní kámen k tomuto pomníku byl vlastně kladen již dne 28. října 1922 před domem čp. 109 Aug. Štěpánského v Sokolské ulici, avšak postavení nové chlapecké školy, úprava parku a celého ‚kulturního koutku‘ ukázalo, že místo pro pomník jest zde, mezi školami, aby byl stálým příkladem občanských ctností dorůstající mládeži. Sem také při slavnosti odhalení pomníku dne 22. září 1929 přivezen základní kámen a umístěn trvale u paty pomníku. Než byl pomník odhalen, vložena do základů pamětní listina se stručným vylíčením jeho historie, současných poměrů města Červeného Kostelce.

Slavnost sama byla vykonána za počasí dosti nepříznivého. Přece však dobré nebe dopřálo, aby ve chvíli slavnostních řečí ukázalo se oslnivé slunko jako radostný posel těch, jimž tento den byl zasvěcen.

Nepřehledný průvod vyšel odpoledne o 2. hodině z Nerudovy ulice. V čele byla školní mládež všech škol se státní vlajkou, za nimi vezen dětmi v národních krojích na ověnčeném vozíku základní kámen, který pietně u domu čp. 109 vložili do vozíku legionáři, kteří potom v dalším pochodu mu tvořili čestnou stráž, jejíž obraz byl zpestřen staršími ženami v národních krojích. Následovaly dámské spolky, zpěvácký spolek Záboj, rodiče, ženy a děti padlých vojínů, městská hudba, zastupitelstvo města, místní školní rada, četnictvo, poštovní úřednictvo a zřízenectvo, z okrojovaných spolků: Legionáři, Sokolstvo, Dělnická tělocvičná jednota, Orel, Sbor dobrovolných hasičů. Průvod pak uzavíralo občanstvo ve velikém počtu.

Pomník byl krásně ozdoben stuhou ve státních barvách, květinami a u jeho paty bylo nesčetně věnců a kytic. Krojované spolky seskupily se s dětmi a ženami v národních krojích v malebném kruhu kolem. Slavnost sama zahájena fanfárami ze Smetanovy Libuše a zapěním slavnostního sboru Osvobozená vlast zpěváckým spolkem Záboj, načež předseda sdružení pro postavení pomníku František Novák uvítal všecky přítomné. Žákyně měšťanské školy Alinová pěkně přednesla báseň Padlým hrdinům, která byla úvodem slavnostní řeči majora ruských legií Vojtěcha Holečka. Řečník líče náš národní odboj, vzpomíná čtyř našich padlých legionářů, z nichž se zvláště vyznamenal nadporučík francouzských legií Jan Řehák, promlouvá o významu slavnosti a našem úkolu do budoucna, nabádá přítomné k vzájemné spolupráci, lásce a svornosti.

Předseda sdružení pro postavení pomníku předčítá jména padlých, jichž je na pomníku uvedeno 92, dále jména nezvěstných, jichž jest 17, celkem tedy 109. Padlí legionáři jsou: Jan Řehák, který padl u Vouziers jako pravý hrdina, Josef Kaválek, ruský legionář, který padl u Trojeka, Svoboda Kašpar, italský legionář, který padl v bojích na Slovensku, František Pekárek, ruský legionář, který po návratu do vlasti zemřel v nemocnici v Liberci. (V celkovém seznamu nebyl ještě uveden starodružiník Hynek Luňák, který ještě před světovou válkou se odstěhoval do Ruska.)

Za úplného a pietního ticha uctěna dvouminutovou přestávkou památka padlých, po níž hudba zahrála chorál smuteční, složený k slavnosti kapelníkem Ad. Šupichem.

Předseda sdružení poděkoval upřímně všem, kteří přispěli ke zdaru slavnosti a zvláště k tomu, aby důstojný pomník byl postaven, a předává potom pomník do ochrany města. Po slibu starosty města Josefa Hartmana, že vždy slavnostně a pečlivě bude se zastupitelstvo města o pomník starati, zahrála městská hudba státní hymny, čímž tato zdařilá slavnost byla ukončena.

Spěte klidně, vy velcí, svatí mučedníci, my nikdy, nikdy vašich činů a obětí nezapomeneme.“

Máte nějaké dotazy? Kontaktujte nás