Základ tvoří pískovcový kvádr z větší části v zemi. Sokl tvoří úzký, vysoký, komolý jehlan lepený z pískovcových kamenů. Kameny mají na povrchu vyryté souběžné čárování. Na přední části soklu reliéf ratolesti (přes 4 kameny). Na vrcholu socha Panny Marie se sepjatýma rukama a růžencem na pravém lokti. Dlouhý zvlněný šat tvoří zdobnou drapérii. U nohou sochy pískovcové květy růží a had. Dole na soklu vyryt nápis: ČEŘOVSKÝ NÁCHOD.

Od severu a od východu (od lípy) je erozí mírně poškozený povrch sochy i soklu. Na soklu vpředu uprostřed je pod sochou prázdný otvor, patrně po lucerně.

Historie sochy:

V č. p. 61 se uvnitř v síni se stavem nacházela studně. V roce 1898 měli statek pronajatý Jiří a Anna Mojžíšovi. Studně se často zakrývaly provizor­ně, a tak tomu bylo i v tomto případě. Na začátku roku 1902 se jim narodil třetí syn. V té době navštívil otec Lurdy. Když dítěti bylo půldruhého roku, nedopatřením do studně spadlo. Na sobě mělo šatičky, snad z kryzetu, hodně husté látky. Jak padalo dolů, suknička se roztáhla jako padák a udržela děcko nad vodou. Dole se chlapeček chytil za kameny, a tak tam vydržel, než přinesli žebřík a ze studně jej vytáhli. Nic se mu nestalo, a tak ho matka zabalila do peřin, aby se zahřál a z leknutí se vyspal. Tatínek po návratu domů řekl: „To vypadá jako zázrak. "Usedl za stůl a prohlásil: „Za tuto záchranu nechám postavit sochu Panny Mane Lurdské na mezi, kde přechází přes cestu k Bakovu." Tak se také stalo. Socha byla dvakrát rozbita v roce 1949 a 1950, ale opět opravena a stojí tam, asi 100 metrů za bramborárnou, dodnes. Je na ní napsáno: Neposkvrněná Panno Maria, oroduj za nás! Na zadní straně je uvedeno: postaveno nákladem rodiny Mojžíšovi L. P. 1903. Textilák Mojžíš pak přenechal č. p. 137, které vlastnil, Josefu Hanušovi a sám se s rodinou odstěhoval do Lhoty za Červeným Kostelcem.