V polovině 17. století se v Kostelci u Náchoda chystalo velkolepé architektonické dílo. Slavný barokní architekt Dientzenhofer plánoval zvýraznit průčelí kostela sv. Jakuba dvěma samostatně stojícími věžemi. Ambiciózní plán však zůstal jen na papíře. Turecká expanze do střední Evropy vyvolala mezi obyvatelstvem fámy o tom, že Turci mohou při svém postupu dojít až do Kostelce. Z tohoto důvodu došlo k výstavbě věže vedle kostela, která měla sloužit jako obrana pro případ nebezpečí. Věž byla dokončena roku 1685. Měla tři podlaží, dvě se střílnami, a stála na severovýchodním cípu rynku, poblíž tehdejší radnice. Druhá věž, která by doplnila původní symetrii návrhu, již nikdy nevznikla – hlavně kvůli nedostatku financí. Kostel tak dodnes nese známky velkolepého, ale nakonec nedokončeného plánu.

V roce 1895 byla předložena myšlenka nové dopravní tepny, která mohla zásadně proměnit nejen logistické možnosti, ale i celkový rozvoj regionu. Dálková železniční trať ze středního Polabí přes Hořicko do Červeného Kostelce a Náchoda nebyla pouhým dopravním snem – byla odpovědí na reálné potřeby rychle rostoucího textilního průmyslu, který volal po lepší dostupnosti surovin i odbytištích hotového zboží. Nadšení ale rychle vystřídaly tahanice. Spor o konkrétní trasu nabral regionálního i osobního rozměru. Každá obec, každé město chtělo být součástí budoucí trati. Zatímco některé obce jako Hořičky, Slatina nad Úpou či Havlovice podporovaly přímou variantu přes Úpici, jiné – zejména Česká Skalice – žádaly odklon, který by jim přinesl obchodní a dopravní výhodu. Výsledkem byla nejednotnost, která celý projekt zdržovala a postupně rozkládala. Přesto se podařilo navrhnout celkový koncept, který bral v potaz i obtížný terén Podkrkonoší. Technická dokumentace byla dokončena za pozoruhodně krátkou dobu – patnáct měsíců – a vypadalo to, že nic nebrání tomu, aby se trať začala stavět. Samotná stavba narazila na něco mnohem méně předvídatelného: lidské ego a sobectví. Největší překážkou se ukázali být samotní podnikatelé, kteří měli být hlavními hybateli projektu. Jejich požadavky na vybudování odboček vedoucích přímo k továrnám nebyly jen finančně náročné, ale především nekoordinované. Přípravy pokračovaly ještě několik let – poslední záchvěv přišel těsně před vypuknutím první světové války.

V té době už byla společenská situace natolik napjatá, že se naděje na realizaci trati rychle rozplynula. Nový impulz sice přišel ve 30. letech, kdy se uvažovalo o modifikaci trasy přes Českou Skalici do Náchoda, ale i tento návrh zůstal jen v šuplících projektantů.

V říjnu 1941 zaslal Městský úřad v Červeném Kostelci dopis Zemskému úřadu v Praze, v němž žádal podporu pro výstavbu městské nemocnice. Argumentace byla jasná a srozumitelná: stávající nemocnice v Náchodě nevyhovovala, a pro nemajetné vrstvy bylo obtížné zajišťovat i základní lékařskou péči. Zvláště při infekčních onemocněních dětí, jako byla spála nebo záškrt, chyběla možnost rychlé a dostupné péče. V dopise zazněl i apel na průmyslový charakter města, který si žádal kvalitní zdravotnické zázemí pro své občany. Navzdory naléhavosti a zřejmé potřebě však nemocnice v Červeném Kostelci nikdy nevznikla. Důvody lze hledat ve válečném kontextu a omezených možnostech protektorátní správy.

Rok 1944 přinesl Červenému Kostelci další stavební plán – tentokrát vyloženě praktický a obranný. Architekt Josef Vejr společně s Alešem Pitřincem navrhli protiletecký kryt pro zaměstnance místních textilních závodů. Projekt počítal s podzemní stavbou tvořenou chodbami a místnostmi se silnými zdmi a klenutými stropy, odolnými vůči tlakové vlně i přímým zásahům. Celá stavba měla být zasazena do svahu v dnešní ulici Letná. Ačkoliv technické plány z listopadu 1944 svědčí o důkladném návrhu, samotná stavba nebyla do skončení války realizována.

Zdroje: Státní okresní archiv Náchod, fond archiv města Červený Kostelec.

Za Vlastivědný spolek při MKS ČK Mgr. Richard Švanda

...........................

NEPŘEHLÉDNĚTE: Beseda s promítáním: Nerealizované stavební projekty v Červeném Kostelci