Josef Kulda se narodil 28. února 1926 ve Lhotě za Červeným Kostelcem a mládí prožil se svými bratry a rodiči v domku poblíž tzv. Kuldova lomečku. Po vojenské službě absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a po studiích zůstal trvale v Praze. Do rodného kraje se však stále rád vracel. Navzdory komunistickému režimu zůstal věrný své víře. Profesně se věnoval především restaurování sakrálních památek.

Z iniciativy jeho starší dcery Marie se na podzim roku 2023 uskutečnila velmi úspěšná výstava jeho kreseb, v nichž zachytil náš kraj i jeho obyvatele. Na vernisáži zavzpomínal na své výtvarné začátky v loutkovém divadle i během vojenské služby. Ještě před výstavou navštívil také oslavy 120 let lhotecké školy, do které kdysi sám coby malý žák chodíval. Všichni, kdo se s ním v těch dnech setkali, obdivovali jeho vitalitu i paměť a nikdo z nás nepomyslel na to, že to bude jeho poslední rozloučení s naším krajem.

Jan Kafka

..............................................

Fotogalerii z vernisáže výstavy Kraj mého mládí naleznete ZDE.

..............................................

Vernisáž výstavy Josef Kulda: Kraj mého mládí

Červenokostelecký zpravodaj 11/2023

Je pondělí 25. září 2023. Do podkrovního prostoru Knihovny Břetislava Kafky míří desítky návštěvníků, v davu zahlédneme starostu i místostarostu. Zanedlouho se zde za účasti autora otevře výstava obrazů. Na nich v době svých studií zachytil rodnou Lhotu, Červený Kostelec, okolní přírodu, své přátele, příbuzné, tajné tábory…

Svou školní docházku zahajoval Josef Kulda v době, kdy na Hradě sídlil T. G. Masaryk. Gymnaziální studia mu nejprve zkomplikovala okupace v roce 1938 a jejich úspěšné absolvování nakonec znemožnila válka. Spolupráci s nadaným loutkářem Adolfem Šrůtkem i orelským divadlem ukončily události roku 1948, které vedly jak ke Šrůtkově emigraci, tak k rozpuštění orelské organizace. V temném roce 1950, v době vojenské prezenční služby, bez ohledu na obrovské riziko, pomáhal při útěku z vězení právničce a političce Aleně Ticháčkové. Podílel se také na ilegálních táborech, které pro kostelecké ministranty organizoval Jan Pazdera. V padesátých letech se Josefu Kuldovi podařilo vystudovat Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. V hlavním městě také trvale zakotvil.

Nyní je mu 97 let. Sedí se svou manželkou Marií v čele výstavní síně a s úsměvem vzpomíná na začátky v loutkovém divadle, na vojnu, kde vyzdobil kasárna slováckými motivy, na studia v Praze. V obecenstvu skromně naslouchají dcery Marie a Karolína, které tu se svými dětmi a přáteli pro návštěvníky vernisáže připravily opulentní hostinu. Právě dcera Marie Kuldová, odborná pracovnice Národního památkového ústavu, byla iniciátorkou celé akce. Před několika lety oslovila Město Červený Kostelec s nabídkou zapůjčení otcových kreseb. A poté neúnavně mailovala, vozila z Prahy další a další obrazy, sháněla podklady...

V závěru oficiální části zazní mnohá poděkování. Díky patří samozřejmě Josefu Kuldovi a jeho rodině. Ředitelce knihovny Markétě Šolcové a ostatním zaměstnankyním knihovny za pomoc s přípravou. Vojtěchu Kábrtovi a jeho dětem za krásný hudební doprovod. Martě Koliskové z Boušína za zapůjčení některých obrazů. Janu Machovi a Luboši Křivdovi za pomoc s instalací obrazů. Jiřímu Regnerovi za tisk materiálů.

Dozněl potlesk. Kolem Josefa Kuldy se seskupují dávní známí, přátelé, příbuzní. Vzpomínáte si na mne? A Josef Kulda živě vypráví, vzpomíná, vysvětluje. Teprve v pozdních večerních hodinách se sál vyprázdnil. Marie a Karolína Kuldovy sklízejí poslední zbytky občerstvení. Paní ředitelka zhasíná světla a zamyká hlavní vchod. Všichni jsou spokojeni. Dobrá věc se podařila.

Jan Kafka