Jestliže v České republice žije 10,5 milionů obyvatel, dalších zhruba 2,5 milionů osob českého původu je rozprostřeno různě po světě (USA, Argentina, Brazílie, Austrálie…). Zatímco v našem prostředí jsou známí zejména významní Čechoameričané či krajané z rumunského Banátu, aktuálně vůbec nejorganizovanější krajanskou komunitou na světě jsou právě krajané v Chorvatsku. Tamní Svaz Čechů v Republice Chorvatsko sdružuje celkem 33 obcí, v nichž potomci Čechů, ve velké míře doposud česky hovořící, provozují česká folklorní, divadelní či pěvecká sdružení, mají řadu zábavových kapel, škol, dechovek či kuchařských či tvořivých skupin… a českou kulturu všemožně i po dvou staletích stále oživují.

Kostelecké divadlo J. K. Tyla rozezněla roztomilá (pro někoho možná – zcela logicky – archaičtější či Balkánem šmrncnutější) čeština podušičkový pátek 3. listopadu, kdy se společně s místní osvědčenou a oblíbenou olešenskou kočovnou společností Olšany odehrál Česko-chorvatský divadelní duatlon. Bránice diváků podráždili a posílili nejen naši výborní lokální cimrmanologové, ale i rozverné představení Starých pověstí českých.

S chorvatskými Čechy si nejen o bájných dějinách naší kotliny, ale i o životě Čechů za hranicemi povykládal nejeden Kostelečan u „švestiček z vlastní zahrádky“ – balkánské rakije – během divadelní přestávky, po vystoupení i při různých setkáních v průběhu víkendu. Kolikrát jen divadelním foyer zněla obdivná slova Kostelečanů o tom, jak mají potomci Čechů třeba čtvrté, páté, šesté, sedmé generace legendy z prvopočátků naší historie více v malíku než my, co žijeme „přímo u zdroje“, jen přes kopec od rodiště Aloise Jiráska. Ještě v dalších dnech po vystoupení si někteří pobrukovali na počest vojvody „Krok sun Krok, Krok sun Krok“ či chorvatské divadelníky na ulicích i jinde s úsměvem zdravili.

Na Daruvarsko po letech zavzpomínali místní „dechovkáři“. Ti se v minulosti do Slavonie opakovaně podívali, a to díky panu dirigentu Miroslavu Císaři, který je u chorvatských Čechů doposud váženou osobou reprezentující náš kraj, a to jak díky sběru pozapomenutých písní po vesnicích bývalé Jugoslávie, přivážení kvalitní české hudby z našeho regionu, avšak i jako inspirativní osobnost pro místní učitele, jako například vůdčí osobnost tamního hudebního života, pana Jaroslava Klubíčka, kterého právě pan Miroslav Císař učil českou hudbu aranžovat (a pod jehož taktovkou autorka textu zpívala v krajanském sboru či hrávala v daruvarské folklorní skupině Holubička).

Krajané během své krátké návštěvy (na kterou dorazili po celonočním přejezdu třech hranic v nebývalé svěží a pozitivní náladě) stihli prochodit dušičkově uplakaný Červený Kostelec, ochutnali v našem divadle specifické české řezané pivo a prý i „nejlepší svíčkovou v životě“, prochodili „východočeský Manchaster“ alias Náchod, zazpívali si zde po prohlídce primátorského pivovaru nahoře u sídla naší bývalé vrchnosti „Náchodský zámeček vršku kulatého“, ochutnali regionální specialitu pavlišovský řízek; své divadelní, pěvecké i muzikantské umění předvedli i v Dolanech na Českoskalicku, zatančili si v naší sokolovně na skautském plese, kde byli udiveni tanečními schopnostmi všech generací, podružili se s českou písní i temperamentní jihovýchodoevropskou harmonikářskou muzikou na rtech s olešenskými divadelníky i zástupci města…

Krajané děkují řediteli MKS panu T. Šimkovi, dále řediteli zdravotnické školy panu R. Háskovi (i osobám zodpovědným za internát), vstřícným divadelním technikům, paní Holzäpfelové, divadelní skupině Olšany i místostarostovi Jiřímu Regnerovi za přijetí. Někteří se do České republiky podívali prvně od tzv. „poslední války“ v 90. letech, kdy české krajanské děti pobývaly v československém bezpečí. Někteří divadelníci se, ačkoliv jim koluje ryze chorvatská krev, k českému živlu i skvělé znalosti českého jazyka dostali díky přivdání do etnicky českých rodin.

Šibovecká česká krajanka Sanela Mildová, plná nadšení z našeho podhůří, uvedla: „Všichni jsme potěšeni návštěvou na představení a reakcí publika, cítili jsme se jako hvězdy. Moc nás potěšilo také to pobavení mezi dvěma představeními, kde jsme si popovídali s lidmi. A také bylo hezké se dívat na divadlo Vlasta. Byli jsme překvapení, že nás lidé na plesu poznali. A těšíme se, že ještě někdy bude možnost přijít s programem k Vám a ještě obejít váš kraj.“

Reakce z červenokostelecké strany byly též veskrze pozitivní. Své dojmy shrnula například Veronika Kuldová: „Na pátek 3. listopadu jsme dostali pozvání na divadelní představení herecké společnosti Olšany. Že ten večer vystoupí také ochotníci z krajanských spolků Česká beseda Šibovec a Česká beseda Dolany, jsme věděli, ale netušili jsme, že jejich vystoupení Staré pověsti české bude tak vtipně zahrané, s ohromným nadšením a ještě celé v naší mateřštině. Bylo pro nás až dojemné slyšet, jak po několik generací našim krajanům záleží na tom, aby své děti učili mateřštině a předávali jim vše z naší historie a kultury. Česko-chorvatský divadelní duatlon byl skvělý a celý sál oběma spolkům právem tleskal vestoje. A my odcházeli domů s pocitem, jak je skvělé, že jsou na světě lidé, kteří věnují své nadšení, čas i energii druhým lidem.“

Marie Štěpánová