Přesně těmito slovy začíná třicetistránkový rozhovor rekapitulující vzpomínky čtyř našich občanů na sametovou revoluci a měsíců, které jí předcházely a následovaly. Ve vyprávění, chronologicky děleném do pěti oddílů, se společně s výše uvedenými osobnostmi dostaneme mj. na balkon Melantrichu, pod nímž demonstrovalo tři sta tisíc občanů, na pódium Činoherního klubu při založení Občanského fóra, na židli pod palbu výhružek vyšetřovatelů StB i na vlny zakázané Svobodné Evropy. Často se budeme pohybovat v prostoru kolem legionáře, kde se během několika měsíců vystřídali agenti StB dohlížející nad zákazy nejrůznějšího druhu i stovky občanů požadujících změnu režimu. A cestovat budeme mj. také do „nesametového“ Rumunska, kam putovala vánoční sbírka potravin a financí z našeho města.

Brožura, jejíž vydání iniciovalo město Červený Kostelec, tak dopodrobna přibližuje příběhy čtyř Červenokostelečanů, z nichž některým kvůli své aktivitě hrozilo bezprostřední uvěznění na 10 a více let (u M. Hrušky dokonce „s návratem nežádoucím“). Ve svých odpovědích však několikrát opakují: Nebyli jsme v tom sami. Jen jsme byli víc vidět. O tom, jací jsme v Červeném Kostelci tedy vlastně byli, si můžete přečíst v níže přiloženém souboru nebo si můžete pro brožuru přijít ode dneška do podatelny MěÚ nebo na MKS. Poté, co se otevře infocentrum, bude publikace dostupná i tam.

Část rozhovorů předchází ještě kvůli kontextu cca dvacetistránkový přehled událostí tehdejších vypjatých měsíců.

Město publikaci nabízí bezplatně v rámci připomínky třiceti a jedenatřiceti let od událostí sametové revoluce.

                                                                                                                                                          Tomáš Kábrt

 Vydavatel: město Červený Kostelec

Redaktor: Mgr. Tomáš Kábrt

Sazba: Mgr. Martin Kábrt

Tisk: Mare CZ s.r.o., Velké Poříčí

Seznam míst k dostání: Podatelna MěÚ, městské kulturní středisko, infocentrum, web města

Citace z knihy:

T. Kulda: „Konec komunistické vlády? To byl jen tajný sen.“

Z. Kinzl: „Ve 14 hod., kdy měla vzpomínka začínat, byl Kostelec obsazen Veřejnou bezpečností.“

M. Hruška: „Reakce byla bouřlivá. Tři sta tisíc lidí skandovalo moje jméno, ale já to nevnímal.“

J. Hašková: „Poprvé v životě jsem 1. ledna poslouchala projev prezidenta a po tváři se mi koulely slzy.“